Karen Cooper si nyní užívá důchodový věk. Po zhoršení sluchu se Karenina práce ve finančním plánování ve velké bance stala příliš stresující a dokonce i se sluchadly byla její sebedůvěra zasažena.
Karen říká, že si myslela: „Když jste s klienty, nemůžete jim říct, že jste hluchá. Chtěla jsem se pokusit odezírat ze rtů a jen se snažit co nejlépe porozumět, všímat si náznaků a řešit situaci jinými způsoby. Ale bylo to vyčerpávající.“
Nyní je uživatelkou kochleárního implantátu déle než osm let. Neskrývá ztrátu sluchu před lidmi, s nimiž se každodenně potkává, a sebevědomě používá své příslušenství CochlearTM , aby si zpříjemnila své aktivity v důchodu.
Karen, která je aktivní v místním kostele, používá zařízení Cochlear Wireless Mini Microphone 2, které jí pomáhá ve společenských situacích, kde je hodně hluku na pozadí.
U ranního čaje si na sebe připíná mikrofon, aby mohla lépe slyšet lidi, kteří si povídají a pohybují se v prostoru kolem ní. Karen také používá svůj Mini Microphone při návštěvách lékařů a během setkání s lidmi při zájmových tvořivých dílnách, aby slyšela všechno, co kdo říkal.
„Chránila jsem se tím, že jsem nic neříkala. Měla jsem strach z toho, že když odpovím špatně, tak si lidé pomyslí, že jsem hloupá“, vysvětluje.
„Teď, když mám kochleární implantát, nejsem v rozpacích. Vezmu si svůj Mini Microphone a položím ho na stůl, vysvětlím lidem, že jsem neslyšící, a mikrofon mi pomáhá, abych je slyšela.“
Karen si pamatuje první dny po zapnutí a to, jak bylo důležité vytrvat a požádat ostatní o pomoc s rehabilitací.
„Slyšela jsem okamžitě – slyšela jsem hlasy. Ale chvilku trvalo, než jsem dokázala rozpoznat více zvuků“, říká Karen, která často žádala svého manžela Kevina, aby jí pomohl identifikovat zvuky v okolí jejich domu.
„Na začátku a chvilku poté, co jsem dostala implantát, jsem slyšela zvuky, které jsem prostě nepoznávala, protože jsem je neslyšela tak dlouho. Zvuky jako pípnutí, které vydává lednička, když je ponechána otevřená příliš dlouho, nebo mikrovlnná trouba, když je hotové jídlo.“
Karenina přítelkyně, Helen, vždy mluvila pomalu a srozumitelně s přestávkami, a Karen ji proto často volala, aby procvičovala poslech po telefonu. Zavřela oči, aby snížila úroveň rozptýlení a lépe se tak soustředila na to, co Helen říká.
Další strategií, kterou Karen používala, bylo zavolat pojišťovacím společnostem a bankám – „jen abych poslouchala automatizovaný hlas, a procvičovala si poslouchání a porozumění, abych si dokázala vybrat správné možnosti“.
Zjistila, že porozumění hlasu jejího GPS systému bylo zpočátku obtížné. Musela by se podívat na mapu na obrazovce řídicího panelu, aby se dokázala řídit pokyny. Ale tím, jak dále nastavovala GPS se zapnutým zvukem, Karenin „mozek vše dohnal“ a jednoho dne, když zastavila u obrubníku, uslyšela automatizovaný hlas říkat: „Jsi v cíli.“.
Zde jsou Kareniny tipy, jak se naučit určovat zvuky a řeč pomocí kochleárního implantátu:
- Požádejte ostatní, aby vám pomohli s určováním zvuků, které jsou pro vás nové nebo zapomenuté, i když půjde jen o zvuky ptáků nebo pípání časovače trouby.
- Pokud se učíte znovu používat telefon, realizujte denně hovor s trpělivým přítelem nebo členem rodiny, který mluví pomalu a srozumitelně.
- Poslouchejte podcasty nebo mluvené pořady v rádiu. Naučíte se nejen naslouchat různým druhům hlasů, ale také získáte sebevědomí, když budete mluvit s ostatními o aktuálních záležitostech.
- Zeptejte se svého audiologa na příslušenství, jako je Mini Microphone 2, které vám pomůže lépe slyšet v hlučném společenském prostředí. Nebojte se toto zařízení vyndat z tašky a použít jej u svého lékaře, na společenských akcích, nebo požádejte řečníka, aby si mikrofon nasadil při své přednášce či jej nosil na klopě.
- Vytrvejte! Zjistěte, která cvičení jsou pro vás dobrá a pokračujte v nácviku, ale také získejte radu pro podporu poslechu od ostatních ve vaší skupině.
