Zdravím všechny čtenáře,
v krátkosti se na úvod představím. Jmenuji se Adam, je mi 25 let, kochleární implantát mám už od svých necelých 2 let.
Už ve svých 4 letech jsem začal hrát fotbal, a to i přes nedoporučení různých lékařů, především pana doc. Kabelky (budiž mu zem lehká). Můj chtíč a vůle ovšem byly mnohem silnější. Na základní škole, která se hodně věnovala a dodnes věnuje oblasti různých sportů, především volejbalu, jsem postupně začal hrát také florbal, házenou, basketbal a právě i volejbal.
Skrze sport ovšem pramenily mé první problémy s kochleárním implantátem. Pot. Ano, kvůli potu, které ze sebe vydáváme všichni při větší zátěži. Danou tekutinu totiž obsahuje i sůl, která mi při větším fyzickém výkonu začala zatékat do koechláru a technika se pochopitelně vždy porušila.
Od té doby nás teda potkávaly časté návštěvy Prahy nejen skrze nastavování, ale i úpravě, případně koupi náhradních dílů.
Co jsem si tehdy však vůbec neuvědomoval, bylo vůbec to, jaké jsem měl to štěstí, že jsem už od útlého věku mohl vyrůstat tady ve Znojmě mezi slyšícími dětmi, komunikovat s nimi jako by to bylo běžné. A to vše díky kochleárnímu implantátu.
Ve svých 15 letech jsem byl osloven neslyšícím klubem SKN Brno, zda bych začal za ně hrát fotbal, na což jsem samozřejmě rád kývnul. A díky tomuto angažmá začal poznávat i několik dalších neslyšících lidí.
Někteří z nich kochleární implantát mají, někteří z nich ovšem ne. A právě zde jsem poznal, jaké štěstí mám. Při vší úctě k neslyšícím, kteří jsou jinak velmi laskaví, přátelští, hodní, nemůžete se s nimi bohužel nijak domluvit, pokud neznáte tedy znakový jazyk.
Po odchodu ze základní školy na gymnázium jsem si kvůli úbytku volného času musel vybrat jen jeden sport, u kterého zůstanu – fotbal. Díky modelu Nucleus 5 se pak vyřešily konečně i mé problémy s potem. Jak? Jednoduše. Aqua sadou. Předtím než budu vymáhat jakoukoliv větší fyzickou zátěž (fotbal, kolo, lyže atd.), nasazuji si Aqua sadu a od té doby už nehrozí, že by pot poničil techniku kochleáru.
Na gymnáziu se mi dařilo úspěšně reprezentovat školu v různých odvětví sportu (fotbal, volejbal, florbal, basketbal či stolní tenis), úspěšně jsem odmaturoval a poté se vydal na vysokou školu: Masarykovu univerzitu.
Fotbal mě i nadále provází mým životem, před 4 roky jsem začal také trénovat nejmenší děti ve fotbale. A za tu dobu jsem se také posunul i trenérsky, když jsem byl osloven, abych šel trénovat do 1. SC Znojmo, kde momentálně jsem hlavním trenérem kategorie U13.
A to vše jen díky kochleárnímu implantátu.
Ten mi dal možnost žít takový život, jaký žiju. Žít ve slyšící společnosti a cítit se tak, jako bych vlastně žádný handicap ani neměl.
A za to díky!
A to největší díky patří mé rodině za její neustálou a vášnivou podporu už od mého narození!
Zřeknutí se odpovědnosti:
Vyjádřené názory jsou osobními názory jednotlivců. Chcete-li zjistit, zda jste možným kandidátem technologie společnosti Cochlear, obraťte se na svého lékaře.
