V roce 40. výročí společnosti Cochlear oslavujeme lidi, kteří nás inspirují. Domníváme se, že Jim Patrick (na obrázku výše), který sehrál klíčovou roli na samém počátku vývoje společnosti, bude inspirovat také vás.
Profesor Graeme Clark, vynálezce vícekanálového kochleárního implantátu, se rozhodl dosáhnout nemožného ─ najít možnost, jak obnovit sluch. Věděl, že úplně sám to nezvládne. Jeho touha po pokroku ho přivedla ke spolupráci s dalšími ambiciózními výzkumníky.
A mezi nimi se objevil právě Jim Patrick.
Podívejte se na vyprávění Jima a Gramea o inspiraci z prvních let společné spolupráce.
Psala se 70. léta 20. století a Jim byl radioamatérský nadšenec, který dokončoval doktorské studium v oboru komunikačních systémů a přenosu dat pro telefonní linky. Když Jim rozvažoval své další pracovní kroky, dozvěděl se o novém oboru výzkumu „bionických uší“ na melbournské univerzitě v Austrálii.
„Hledání práce se mi moc nedařilo, a tak jsem si řekl, že bych si měl s Graemem alespoň promluvit a zjistit, o co jde. A tak to všechno začalo,“ říká.
Profesor Clark věděl, že takový výzkum ještě nikdo neprováděl, a potřeboval někoho, kdo by dokázal myslet nekonvenčně, mimo obvyklý technický rámec.
„Kladl jsem otázky, které byste tehdy při pohovoru nečekali,“ vzpomíná profesor Clark. „Ptal jsem se kandidátů, jak by překonali potok jen s jedním nebo dvěma klacky, a Jim jasně ukázal, že má laterální myšlení. Věděl jsem, že bude ten pravý.“
I s podporou profesora Clarka to byl pro Jima velký krok do neznáma. V té době pojem vícekanálový kochleární implantát neexistoval a nebyla ani žádná záruka, že výzkum k něčemu povede.
„Překročení potoka nebyl problém.“ Vzpomínám si, že jsem odpověděl: „Kdyby byl dost úzký, mohl byste prostě skočit!“ Hlavní otázka, kterou jsem profesoru Clarkovi položil, zněla: „Myslíte si, že to bude fungovat?“ A on mi odpověděl: „To nevím, ale jestli ano, tak bys mohl mít práci.“
„Graeme na mě na první pohled působil jako člověk, který je hluboce oddán tomu, o co se snaží. Velmi rychle jsem zjistil, že jeho tým je rozsahem svých schopností ve světě jedinečný. Bylo to velmi působivé.“
Jim se rozhodl práci v týmu profesora Clarka přijmout. Podílel se na konstrukci kochleárního implantátu a rozhodování o směru dalšího vývoje. Tato role však stále přinášela mnoho výzev.
„Nebylo možné, aby projekt podpořily běžné fondy určené pro výzkum. Mysleli si, že je to příliš riskantní. Kromě vlastní práce jsme všichni museli pomáhat s veřejnými výzvami a sháněním finančních prostředků. Na hlavní ulici jsem třásl plechovkou s prosbou o příspěvek.
„Navíc, kromě financování, ne všechny nápady fungovaly. Všechno bylo nové. Celý tým pracoval neuvěřitelně tvrdě a dlouhé hodiny. Museli jsme přijít na to, jak v těle zprovoznit jeden z nejsložitějších počítačových čipů. Ale někdy byly nejlepší ty nejjednodušší nápady. A poznali jsme, jak moc se lidský mozek dokáže přizpůsobit.“
Po letech usilovné práce profesor Clark v roce 1978 úspěšně implantoval Rodu Saundersovi první vícekanálový kochleární implantát. V tu chvíli si tým uvědomil, že by to mohl být úspěch.
Tři roky po Rodově operaci a sedm let poté, co se připojil k týmu profesora Clarka, podepsal Jim jednoduchou smlouvu o 50 slovech, v níž si stanovil vysoký cíl – zahájit první komerční program kochleárních implantátů na světě.
s cílem spustit program Cochlear.
Jim strávil ve společnosti Cochlear více než 35 let a položil základy, které pomohly statisícům lidí slyšet. Poté zastával řadu vedoucích funkcí v oblasti kvality, výroby, výzkumu a vývoje a nyní je emeritním vedoucím vědeckým pracovníkem společnosti Cochlear.
Pokud stojíte na prahu své nové kariéry, nechte se Jimem inspirovat. A nezapomeňte jít za svými sny a představovat si možnosti!
