Když začínáte přemýšlet o návratu do školy, na koho jiného se obrátit o radu než na učitele s kochleárním implantátem, který pracuje s neslyšícími dětmi?
„Vzhledem k mým zkušenostem neslyšící studentky s kochleárním implantátem ve státním školství se mohu osobně ztotožnit s mnoha problémy a překážkami, jimž čelí moji studenti. A není to vždy snadné,“ vysvětluje Heidi, která na americké základní škole učí děti s různým stupněm ztráty sluchu.
„Jednou z výhod, které dnes mnozí z mých žáků mají, jsou nástroje. Kromě kvalitních sluchových zařízení se učí od útlého věku také znakovou řeč a učí se hájit své sluchové a komunikační potřeby. Moji žáci jsou o světelné roky napřed, než jsem byla já v jejich věku!“
Vyhledání správných zdrojů
Heidi se snaží vybavit děti „opaskem nástrojů“ s dovednostmi a pomůckami pro život se ztrátou sluchu. A vychází z osobní zkušenosti.
Přestože pro Heidi znamenalo zavedení kochleárního implantátu ve 12 letech zlom, díky němuž mohla lépe slyšet a dosahovat lepších výsledků ve škole, říká, že to „nestačilo“.
„Stále mi chyběly informace a ne zcela jsem chápala, co se kolem mě děje. To se projevilo při sportování, setkávání s přáteli nebo dokonce při přípravě na testy. Tehdy jsem nerozuměla tomu, proč je to tak těžké.“
Další zlom přišel na vysoké škole, když se zúčastnila kurzu znakového jazyka a dostala nabídku tlumočníka znakového jazyka.
„Tehdy se mi otevřel svět. Potkala jsem další neslyšící jako já. Už jsem se necítila jiná a osamělá. Na vysoké škole jsem zjistila, že mohu používat kochleární implantát, který mi pomůže porozumět profesorům, a tlumočníka znakového jazyka, abych se dostala k chybějícím informacím a mohla sledovat diskuse ve třídě.
„Naučila jsem se, že to nemusí být buď, anebo. Nejlepších výsledků dosáhnu, když používám kochleární implantát i znakovou řeč. Totéž platí i pro mnoho mých studentů.“
Proč děti potřebují sadu nástrojů, aby mohly žít se ztrátou sluchu
„Podle mých zkušeností potřebuje většina neslyšících a nedoslýchavých dětí v běžné třídě více způsobů přístupu k informacím,“ vysvětluje Heidi.
„Sluchadla, FM systém a kochleární implantát či implantáty samy o sobě plný přístup k informacím nezajistí. Mnohým dětem, se kterými pracuji, chybí slovní zásoba pro komunikaci. To neznamená, že kochleární implantáty nepomáhají – pomáhají, ale děti mezitím potřebují další nástroje, které je na této cestě podpoří.“
Koncept sady nástrojů („opasek nástrojů“) pro ztrátu sluchu
Heidi si uvědomuje, že každé dítě potřebuje přístup k různým nástrojům, i když ne všechny používá neustále.
„Je to jako když tesař potřebuje ke stavbě domu nástroje, jako jsou hřebíky, kladivo, vodováha atd. Neslyšící a nedoslýchaví žáci potřebují vlastní nástroje, aby se při práci ve třídě naučili co nejvíce. Některé nástroje mohou být užitečné příležitostně, zatímco jiné se uplatní častěji. Žáci se brzy naučí, jak a kdy mají své nástroje používat.“
Co je v sadě nástrojů
Podle Heidi se sady nástrojů jednotlivých osob liší.
„Kromě sluchových zařízení (sluchadla, kochleární implantáty) potřebují neslyšící a nedoslýchaví žáci k pomoci s učením i další nástroje, jako je tlumočník znakového jazyka, vizuální pomůcky, skryté titulky, záznamník, FM systém atd.
„Žáci se stávají odborníky na to, kdy a jaké nástroje použít. Například čtvrťák s oboustranným kochleárním implantátem má během výuky přístup k FM systému i k tlumočníkovi znakového jazyka. Díky těmto nástrojům může úspěšně využívat vizuální pomůcky, které mu pomohou pochopit nové pojmy a slovní zásobu.“
Význam sebeobhajoby a nezávislosti
Heidi do sady nástrojů zahrnuje dovednosti sebeobhajoby a nezávislosti.
„Žáci se stávají obhájci sebe samých tím, že informují ostatní, když jejich nástroje nefungují správně nebo když určité nástroje používat nechtějí. Například před sledováním filmu je žákyně 3. třídy s oboustranným kochleárním implantátem připojena k FM systému. Upozorní učitelku, aby zapnula skryté titulky, a požádá tlumočníka, aby netlumočil, zatímco ona čte titulky a sleduje film.“
Heidiny rady pro rodiče
Heidi ze své zkušenosti neslyšícího člověka i učitelky nabádá rodiče, aby svým dětem umožnili přístup k co největšímu počtu nástrojů.
„Neslyšící a nedoslýchavé děti prospívají, když mají k dispozici více způsobů získávání informací. Nemusí to být například buď kochleární implantát, nebo tlumočník znakového jazyka. Může to být obojí. Čím více nástrojů bude mít vaše dítě k dispozici, tím lepší bude mít přístup ke vzdělávání se ve třídě i mimo ni.“
Otázky, které vám pomohou do začátku
Děti a dospívající – Co máte ve svém „opasku nástrojů“? Jak a kdy tyto nástroje ve škole používáte? Dokážete jasně říci učitelům a spolužákům, co od nich potřebujete, aby vám pomohli udržet se v konverzaci v rámci výuky? Co by vám mohlo podle vás ještě pomoci?
Rodiče – Když vaše dítě vypráví o svém dni ve škole, jaké nástroje používá? Můžete rozvíjet jejich samostatnost a sebeobhajobu v jiných situacích nebo je k tomu povzbuzovat ve škole?
Příslušenství pro vaši sadu nástrojů
Zařízení Cochlear™ True Wireless, například Cochlear Mini Microphone 2+, jsou určena právě pro situace, jako je školní prostředí nebo třída. Ideální pro konverzace ve dvou, ale i ve skupinách. Streamování zvuku přímo do zvukového procesoru vám umožní lépe slyšet v hlučných situacích a na dálku.
K dostání v e-shopu společnosti Cochlear
