Každý rodič si přeje, aby jeho dítě bylo společensky na jedné vlně se svými vrstevníky, aby si našlo kamarády a aby ho ostatní zvali na narozeninové oslavy. Přesto se u mnoha dětí se ztrátou sluchu opožďuje rozvoj důležitých sociálních dovedností, které jsou nezbytné, aby dítě zapadlo ve škole i mimo ni.
„Naše původní myšlenka byla, že děti se ztrátou sluchu jsou při sluchové verbální situaci zvyklé pracovat mezi čtyřma očima. Skvěle komunikují s dospělými, ale nejsou zvyklé spolupracovat na řešení problémů s dětmi, které slyší normálně,“ říká Anne Fulcherová, PhD., australská odbornice na poslech a mluvený jazyk.
„Kvůli ztrátě sluchu vyrůstají ve sluchové bublině, kde je pro ně obtížné zapojit se do konverzace s přáteli a rodinou, pokud mají komunikovat v hlučném prostředí nebo na větší vzdálenosti,“ pokračuje.
Dr. Fulcherová vychází z více než 40 let zkušeností a práce v australské neziskové organizaci The Shepherd Centre, která zajišťuje podporu dětem se ztrátou sluchu a jejich rodinám.
„Přestože jejich děti byly často neskutečně dobrými lingvisty, někteří rodiče uváděli, že nejsou spokojení se společenským zařazením [svých dětí] nebo že nejsou zváni na oslavy. Tuto zpětnou vazbu jsme porovnali s výsledky výzkumu organizace The Shepherd Centre, podle kterých byly děti se ztrátou sluchu ve srovnání se svými slyšícími vrstevníky často značně opožděné v sociálních dovednostech.“
Co k tomu tedy přispívá?
Dr. Fulcherová tvrdí, že děti se ztrátou sluchu často tráví hodně času s dospělými mezi čtyřma očima při rehabilitaci sluchu nebo s jinými dětmi se ztrátou sluchu. Mohou tak přijít o možnosti socializovat se s širšími skupinami lidí.
Kromě toho rodiče často používají při rozhovoru s dítětem příliš zjednodušený jazyk, zaměřený na jednotlivá jednoduchá slova, namísto toho, aby je seznamovali s bohatým jazykem běžné konverzace. Někdy mohou mít tendenci být ochranářští a omezovat kontakt svého dítěte se skupinou normálně slyšících dětí nebo odpovídat za své dítě.
V důsledku toho tyto děti přichází o další aspekt poslechu a hovoru, který dr. Fulcherová označuje jako „skrytý jazyk“. A to může vést k opožděnému rozvoji sociálních dovedností.
Vzhledem k tomu, že nejsou dostatečně vystavené běžným společenským situacím se slyšícími vrstevníky, mohou jim chybět podněty, které se naučí z řeči těla, tónu hlasu a skupinové hry.
„Stejně jako je důležitá sluchová a verbální terapie, která jim pomáhá rozvíjet dovednosti poslechu a hovoru, je třeba učit je i sociálním dovednostem,“ říká dr. Fulcherová.
Strategie, které vám pomohou do začátku
Dr. Fulcherová má několik doporučení, která vašemu dítěti pomohou být úspěšnějším ve společnosti.
1. Rozšiřte sociální okruh svého dítěte
Neomezujte své dítě pouze na aktivity s ostatními dětmi se ztrátou sluchu. Je důležité pomoci mu najít nebo naplánovat aktivity s ostatními, zejména slyšícími dětmi, kde mohou komunikovat a učit se jeden od druhého.
Dejte dítěti příležitost naučit se komunikovat s lidmi jakéhokoli věku a v různých prostředích, aby se naučilo číst řeč těla a rozvíjelo si dovednosti k řešení problémů.
„Pokud se mají úspěšně integrovat, potřebují kromě hezkého a tichého prostředí pro učení i kontakt se svými vrstevníky,“ říká dr. Fulcherová. „Je to pro ně obrovský přínos.“
„Jednou ze strategií, jak jim pomoci, je postavit je do situací, kdy musí pracovat s menšími skupinkami slyšících dětí, aby řešily problémy, například při hraní taktických stolních her.“
2. Mluvte o rozhovorech a sociálních interakcích
„Bez ohledu na to, jak dobře jim jde poslech a jak jsou úžasné, budou mít děti se ztrátou sluchu vždy jistou nevýhodu, zejména pokud budou v hlučných společenských skupinách,“ vysvětluje dr. Fulcherová. „Naučte je určité věci, na které si mají dávat pozor. Například kdy je v pořádku přerušit někoho, kdo právě mluví nebo jak se aktivně podílet na konverzeci a zároveň ponechat dostatek prostoru i ostatním.“
Mluvte také o tom, jak řeč těla a tón hlasu vyjadřují naše pocity. To dětem pomůže pochopit, že existuje mnoho způsobů, jaknasloucháme a vyjadřujeme se. Připraví je to také na práci ve skupině s dětmi a přiměřeně se uplatnit.
Pomozte dítěti porozumět skrytému jazyku tak, že označíte emoce a řeč těla. Například: „Podívej se na Jane. Vypadá smutně. Kvůli čemu je asi smutná?“
Stejně tak využívejte hraní rolí a hledejte příležitosti, kdy můžete dítě požádat, aby interpretovalo a kopírovalo výrazy obličeje, abyste mu pomohli pochopit řeč těla a mimiku tváře. Dr. Fulcherová říká, že existují nástroje, které vám s tím mohou pomoci, například komerční stolní hry a aplikace.
3. Nejednejte s dítětem se ztrátou sluchu odlišným způsobem
Nepoužívejte zjednodušený jazyk ani při mluvě nepoužívejte jednotlivá slova. „Raději byste s nimi měli co nejvíce mluvit, stejně jako by to bylo slyšící dítě. Ponořte je do krásného, květnatého jazyka,“ radí dr. Fulcherová.
Během dne si s dítětem povídejte o tom, co se děje, jak se rozhodujete, a nabízejte mu možnosti volby.
4. Nikdy není příliš brzy ani příliš pozdě začít
Sociální dovednosti se u dětí rozvíjejí již od útlého věku, takže nikdy není příliš brzy s nimi začít. Jednoduché běžné činnosti, jako je společné zpívání, střídání se v konverzaci, napodobování činností a zvuků dítěte, jsou základem pro vzájemné naladění a „rozhovor“. Pokud je vaše dítě starší a vy si všimnete, že mu unikají určité sociální podněty, nikdy neváhejte mu pomoci naučit se něčemu dalšímu. Pokud v určité chvíli zpozorujete situaci, kterou bylo možné řešit lépe, dejte dítěti konstruktivní tipy a konkrétní rady. Vysvětlete jim skrytý jazyk, který jim mohl uniknout, nebo možnosti, jak se chovat vhodněji. Sebeuvědomění se člověk učí neustále. Důležité je být konstruktivní a dítě podporovat.
