Napsat britské královně, oslovit tvůrce legendární televizní komedie Simpsonovi a zkomponovat od začátku až do konce muzikál o sluchově postižených dětech s názvem Listen Up („Poslouchejte“), to si od dospívající dívky žádá opravdovou kuráž.
Už v útlém věku 14 let byla Isabel tak nadšená svými vyhlídkami, že si vytvořila životopis a ještě během 8. ročníku základní školy se ucházela o práci televizní scenáristky.
Od získání implantátu a zvukového procesoru Cochlear™ Nucleus® 6 ve věku 10 let Isy získala sebevědomí a našla způsob, jak se vyjádřit prostřednictvím hudby a pódia, říká její matka. „Kreativně úplně ožila.“
„Všimla jsem si tolika změn – změn v její osobnosti a sebevědomí. Před implantátem ji společnost často unavovala a stahovala se do svého vlastního světa.“
Ve věku dospívání začala hrát na klavír, nyní skládá hudbu, píše hry a zpívá ve školním sboru a rockové kapele. Nedávno ji australská organizace The Shepherd Center, která podporuje děti se ztrátou sluchu, jmenovala Hlasem budoucnosti.
Navzdory Isyiným tvůrčím talentům a živému zevnějšku však pro ni byla střední škola výzvou.
„Život ve škole není vždy snadný. Být vyloučená je každodenní věcí – někdy je těžké sebrat odvahu jít do školy.“
Isyina matka říká, že i když školy mohou mít strategie boje proti šikaně, často je to méně zjevné chování, které může být pro dospívajícího bolestné a obtížně zvládnutelné: obracení očí v sloup, posunky rukou, fyzické vyloučení, sezení v lavici sama nebo být poslední vybraná do týmové sportovní aktivity.
„Děti se ztrátou sluchu mají těžkou startovní pozici, protože bývají často vyloučeny, a je to ještě horší, když dítě nemá sportovní vlohy“ říká.
Jak tedy podpořit dítě, které ve škole zažívá emocionální trýzeň, šikanu nebo se cítí vyloučeno?
Tipy, které Isy pomáhají vyrovnat se s výzvami střední školy:
1. Zjistěte, co přináší radost
„Pokud máte dítě, které bojuje s výzvami, najděte jeho silnou stránku. Buďte otevření objevování, vyzkoušejte množství různých aktivit a zjistěte, co jim dělá radost,“ radí Isyina matka.
Isy pomohlo, že se začala věnovat klavíru a později se zapsala do dramatických kurzů. „Našla tak mimo školu spřízněné duše. Také měla štěstí na inspirativní učitele umění a angličtiny, kteří v Isy dokázali zažehnout jiskru. Miluje kreslení, karikatury a animaci.“
2. Vybavte je nástroji ke zvládnutí školy
Děti jsou zvědavé a kladou otázky ohledně ztráty sluchu a sluchových zařízení. Mluvte o otázkách, na které by se lidé mohli ptát, a pomozte vašemu dítěti mít připravené odpovědi.
„Radili jsme jí, aby odpovídala na jejich otázky a byla otevřená. Často to nedopadne tak špatně, jak si představujete, když máte odpovědi předem připravené. Děti se Isy ptaly na otázky jako: „Co je ta hnědá věc, kterou máš na hlavě?“ K čemu je to blikající světlo na tvém uchu?“ Tolik dětí stejně dnes nosí všelijaká technologická zařízení.“
3. Vypořádejte se s hrůzou nedělní noci
Po návratu ze školy domů dopřejte dětem mentální oddych a zahrňte je podporou. Zaměřte se na to, aby byl domov místem smíchu, štěstí a pozitivity.
Vyzkoušejte aktivity, které odvrátí pozornost dospívajících od „hrůzy nedělní noci“ – obavy z pondělního nástupu do školy.
„Chodíme na dlouhou procházku se psem a Isy nám povídá o svých nových nápadech na příběhy. Někdy ji otec bere na pláž na pozdní koupání. Nebo pustíme hudbu a společně vaříme. Případně si uděláme filmový večer,“ říká Isyina matka.
4. Najděte učitele na mimoškolní aktivity
Na aktivity, při kterých nemá vaše dítě dostatek sebevědomí, najděte někoho mimo rodinu, kdo jej bude vést. Na pomoc s koordinací a kondicí, našli rodiče pro Isy trenéra, který s ní cvičil. Říká se, že klíčem je najít někoho mladého a inspirativního, kdo rozumí problémům dospívání.
Nyní je Isy zdatnější, silnější a sebevědomější. Hraje fotbal a baví ji nové sporty, jako je americký fotbal.
„Dříve by to nikdy nezkusila, sportu se vždy vyhýbala. Zkoušela jsem Isy učit tolik různých sportů, někdy je ale třeba to nechat být a předat slovo někomu jinému,“ říká její matka.
5. Posuňte hranice k normalizaci ztráty sluchu
„Vždy jsme od Isy očekávali, že se bude snažit a nebude se vymlouvat na ztrátu sluchu. Jsme nadšení turisté a Isy miluje kempování, výlety a jízdu na kajaku se svými bratranci. Baví ji jízda na koni a tábory s poníky, což byl nápad jejích prarodičů a blízkých rodinných přátel.
„Isy se nedávno přidala k rodinnému cyklistickému výletu na Nový Zéland – byla to pro nás všechny náročná jízda. Isy si umí sáhnout na dno, opravdu nám i sobě ukázala, co má uvnitř, když je pod fyzickým i psychickým tlakem. Dosažením těchto výzev získává Isy větší důvěru ve své schopnosti.“
6. Zvažte pořízení domácího mazlíčka
„V době Isyiny operace jsme v naší rodině přivítali psa jménem Honey. Honey a Isy jsou nerozluční a mají mezi sebou neuvěřitelné pouto,“ říká Isyina matka.
„Kdykoli se něco děje, její pes je vždy u toho. Když Isy odchází do školy, pes stojí u ní a sleduje přípravy. Jak se Isy vrací domů, Honey už čeká u dveří. Isy se jí svěřuje, procvičuje s ní divadelní repliky, sleduje s ní televizi, prochází se s ní – je to opravdu nejlepší kamarádka!“
7. Zapojte sourozence
Ruby, Isyina šestnáctiletá sestra, hrála významnou roli tím, že pomohla Isy uvědomit si sociální podněty, které jsou pro teenagery důležité.
Například to, jak dívky nosí vlasy a dokonce i délku sukně školní uniformy. I maličkosti, jako je tato, se počítají a pomáhají dítěti zapadnout do společnosti.
„Pomůže, když v rámci rodinné podpory zapojíte sourozence,“ říká Isyina matka.
Pomohlo nám také, že Isyina starší sestra je na stejné škole a Isy tak má díky starším děvčatům na hřišti bezpečné prostředí.
„Život může být obtížný pro všechny teenagery a my jako rodiče se jim snažíme pomoci se v tomto období zorientovat. Děti si ale na to nakonec musí přijít samy. „Vždy jsme se snažili Isy poslouchat – poslouchat její nápady a příběhy a diskutovat o obavách a způsobech, jak zůstat pozitivní.
„Povzbuzujte je, aby se zvedli a šli dál – podporujte touhu se snažit a jejich vnitřní odolnost. Isy má nyní schopnosti, soustředění a sebeúctu, které ji v životě mohou dovést, kamkoli bude chtít.
„Máme také velké štěstí, že je Isy rozená optimistka a má nadšení pro život. A často je to Isy, kdo nás vede dál!“
