Být teenagerem je i v těch nejlepších časech těžké, ale když se cítíte kvůli ztrátě sluchu odlišní, je dobré získat podporu od ostatních, kteří jsou na tom stejně jako vy.
„Teenageři se ztrátou sluchu čelí zvláštním výzvám. Je těžké být jiný,“ říká John Lui, národní manažer australské organizace, která pomáhá dospívajícím se ztrátou sluchu navázat kontakt s neslyšícími konzultanty.
„Ostatní lidé by neměli předpokládat, že díky těmto sluchovým zařízením se věci pro uživatele stávají „normálními“ nebo „napravenými“. Ztráta sluchu je neviditelné postižení, takže břemeno vysvětlování a prosazování toho, co potřebujeme, leží na našich bedrech.“
Bohužel ne každý má přístup ke konzultacím a k podpůrné skupině, jež by mu pomohla navázat kontakt s dalšími lidmi, kteří rozumí jeho problémům, a proto se John se svým týmem konzultantů podělil o tyto praktické tipy pro dospívající, jejich rodiny a přátele.
Být v kontaktu s vrstevníky je klíčové
„Pro dospívající je důležité, aby si vyslechli lidi, kteří získali zkušenosti ve stejné situaci a přesně rozumějí tomu, čím procházejí. Je to pro ně mnohem přínosnější, než sebelépe míněné informace a rady od rodičů, učitelů a audiologů,“ říká John.
„Ještě mnohem silněji to teenageři vnímají přímo od svých vrstevníků. Některý adolescent může například odmítat používat ve třídě veškeré asistenční technologie, protože mu ze sociálního hlediska dávají nálepku odlišnosti.
„Pokud ale od svého vrstevníka uslyší, že asistenční technologie používá, protože chce být ve třídě úspěšný, může svůj přístup zcela změnit právě proto, že zkušenost slyší od někoho ve svém věku a v podobné situaci, a ne od staršího člověka.“
Konzultantka Nomiki Lau říká, že vrstevníci – na rozdíl od rodičů – také drží krok s aktuálními životními styly, například se socializací prostřednictvím sociálních sítí a dalšími novými výzvami.
Stanovte si vlastní cíle a najděte si vzory
John říká: „Je důležité přijmout praktickou realitu ztráty sluchu a najít řešení. Stanovte si své vlastní cíle – nenechte je za sebe stanovovat druhé. Je to váš život.“
Nomiki dodává: „Nepovažujte ztrátu sluchu za překážku. Je to náročné, ale nemusíte se tím nechat omezovat. Aby vás přijali ostatní, musíte nejprve přijmout sami sebe. Vždy hajte své potřeby.“
„Pro mě bylo klíčové sebevědomí,“ říká další konzultant Joe Mouawad. „Je náročné získat sebejistotu při ztrátě sluchu, ale jakmile se vám to podaří, je pro možné vše. Budete schopni s lidmi o ztrátě sluchu mluvit a vzdělávat je, takže budou mít pro vaši situaci větší pochopení a rádi vám vyjdou vstříc a pomohou. Pokud budete mlčet, většina lidí si nikdy neuvědomí, že se je špatně slyšíte, a nic pro vás nezlepší.“
Olivia Barnes, další konzultantka, která má také kochleární implantát, doporučuje, abyste se obklopili pozitivními vzory, které jsou vám v mnohém podobné.
„Sledujte nějakého neslyšící herce na YouTube nebo se podívejte, jak někdo vypráví o svých zkušenostech,“ říká Olivia. „Najděte si nějakou dovednost, která vás baví – mohou to být videohry nebo čtení a psaní – a mluvte o ní s podobně smýšlejícími lidmi. Pomalu si vybudujete sebedůvěru. Pomalu, ale jistě získáte dovednosti, a než se nadějete, bude pro vás mluvení druhou přirozeností.“
Co mohou udělat rodiče?
John doporučuje, abyste u svého dítěte začali rozvíjet dovednosti sebeobhajoby co nejdříve.
„Nechraňte je jako křehké květinky! Ať se naučí, že neúspěch je součástí života a že záleží na vytrvalosti. Přehodnoťte měřítka „úspěchu“ – nejde o to být generálním ředitelem, celebritou nebo vrcholovým sportovcem; jde o životní náplň, o to, co se rozhodnou dělat a jak budou rozvíjet své dovednosti, aby byli dobří v tom, co si vybrali.“
