Od podzimního článku uběhla dlouhá doba, za kterou se toho stalo opravdu hodně. Výsledky jsou nad její očekávání a Jana věří, že prostor ke zlepšení stále je, a zároveň přiznává, že je to často opravdu obrovská zkouška její trpělivosti.
Pojďme se ohlédnout s Janou, co jí poslední půl rok přinesl a kam se posunula.
Když porovnáš podzim roku 2019 a podzim roku 2020, jaké zvuky ti přibyly?
Zvuků mi moc nepřibylo, hlavní rozdíl je v tom, že je slyším více, intenzivněji. Dokážu zaregistrovat zvuky z větší dálky a ze širšího okolí. Bylo pro mě příjemné, když jsem zjistila, že se už nemusím tolik třeba otáčet na ulici, abych zrakem zkontrolovala, jestli třeba nejede auto. S oběma ušima, dokážu lépe rozlišit směr, odkud zvuk přichází. Překvapením pro mě bylo i to, že staré ucho, o kterém jsem si myslela, že jsem z něj dostala maximum, se opět posunulo s poslechem dále. Nemluvě o lepším vnímání řeči v hlučném prostředí.
Rozhodla ses okamžitě a bez váhání pro implantaci druhé strany, která více než 20 let nebyla nijak stimulovaná a ucho neslyšelo? Co bylo tvojí motivací?
Rozhodnutí nebylo okamžité, byla jsem zvyklá slyšet na jedno ucho od svých 5 let a vzhledem k tomu, že jsem tak slyšela už více jak 40 let, neměla jsem po tolika letech pocit ztráty. Můj pohled na to se začal měnit v okamžiku, kdy jsem sledovala vývoj poslechu u své kamarádky, která byla implantovaná také na druhé ucho po více letech a její výsledky byly úžasné. Začala jsem přemýšlet nad tím, jak by to probíhalo u mě a jakých výsledků bych mohla dosáhnout já. Bylo mi jasné, že moje výsledky mohou být jiné a nemusí mít takový přínos jako u ní. Za roky co mám KI už vím, že každé procento zvuků, které dokážu vnímat, má obrovský přínos. Z pohledu slyšícího to je třeba zanedbatelné 1%, pro nás to jediné procento znamená slyšet o 50%, rozdíly jsou poslechově opravdu hodně citelné. A to mě začalo motivovat k tomu, že s druhou implantací bych posunula celkový poslech k lepšímu. Když pak přišla nabídka k druhé implantaci, řekla jsem okamžitě ANO i s vědomím, že moje levé ucho nebude nikdy slyšet tak jako pravé, a neváhala jsem už ani minutu. A bylo to jedno z mých nejlepších rozhodnutí.
Jak probíhá tvoje rehabilitace, jaké pokroky cítíš, že jsi udělala?
Rehabilitace je pro mě nekonečný zdroj poznávání a překvapení. S prvním uchem jsem rehabilitovala způsobem, že jsem postupně rozlišovala zvuky a řeč v běžném životě. Jelikož implantované ucho bylo v tichu krátkou dobu a sluchová historie tam byla delší, tak byl proces rychlejší a přirozenější.
Druhé ucho, které je implantované po 45 letech ticha, klade na rehabilitaci úplně jiné nároky a s ním poznávám, jak velkou pomocí je právě rehabilitace s odborníkem. Moje první zvuky s druhým uchem byly hodně zmatené, samostatně bez prvního ucha vůbec zvuky nepoznávalo a ze začátku jsem měla hodně velký problém přiřadit jednotlivé zvuky k tomu, co jsem znala. Nejdříve si muselo moje ucho zvyknout na to, že znovu po tolika letech slyší, a postupně se mohla zvyšovat hlasitost. Bylo hodně citlivé a některé zvuky mu byly i nepříjemné. To se postupně zlepšovalo a první kroky v rehabilitaci byly v tom smyslu, že jsem občas používala jen levé ucho, aby si zvyklo na práci se zvuky.
S oběma ušima jsem začala poslouchat audioknihy, hudbu a běžné zvuky, které mám ve svém životě každý den. V prvních dvou měsících jsem hodně intenzivně chodila na nastavování, kde jsme postupně zvyšovali rozsah mapy a hlasitost. V té době jsem se na rehabilitaci pod vedením logopedky soustředila hlavně na rozlišení slabik ve slově, poznávání jednotlivých zvuků.
Největší práci jsem měla ale sama se sebou. Musela jsem přesvědčit svůj mozek, aby se soustředil na jednotlivé úkoly s uchem, které neslyšelo tolik let, a proto potřebuje čas a trpělivost, když byl zvyklý slyšet s pravým uchem již bez problémů. Při rozeznávání jednotlivých slabik jsem se pořád snažila rozlišit slovo. Nebylo to jednoduché. Dny a hodiny cvičení se začaly projevovat v tom, že jsem byla schopna se soustředěním rozeznávat i jednotlivá slova. Začali jsme číslovkami, dny v týdnu, měsíci. Slova, která jsem znala a hodně používala. Postupně se to začalo zlepšovat. Díky spolupráci s logopedií jsem věděla, na které poslechové části se mám soustředit, a to mi hodně pomohlo. Jak moc mi to pomohlo jsem zjistila, když jsem zase jednou poslouchala audioknihu jen novým uchem a zjistila jsem, že rozumím jednotlivým větám a dokážu se chytit děje. Pro mě to byl obrovský skok.
Když to shrnu, tak po půl roce intenzivní rehabilitace jsem se od prvních krůčků, kdy jsem nerozuměla s novým uchem vůbec nic, dostala tak daleko, že dokáži poslouchat řeč jen s novým uchem. I když to není tak srozumitelné jako se starým, je to náročné na soustředění a dlouho to nevydržím, ale za ten půl rok je to obrovský posun. Poslech s oběma implantáty je nesrovnatelný s poslechem jednoho implantátu. Když nemám levé ucho, tak to pravé prostě hůř slyší a je to pro mě citelné. Rehabilitace pokračuje, ještě mě čeká hodně práce, ale rozhodně už vím, že to stojí za to. Je to také hlavně velká zkouška mé trpělivosti.
Jsou zvuky, které jsou ti nepříjemné?
Ano, jelikož jsem tak dlouho neslyšela, jsou mi někdy nepříjemné hodně hlasité zvuky a hlavně vysoké tóny. To jsme ale vyřešili tím způsobem, že jsem měla možnost si regulovat i citlivost. Pokud mi to bylo hodně nepříjemné, stáhla jsem si citlivost a postupně ji zvyšovala. Občas se mi stane, že při nějakém vyšším zvuku sebou trhnu, ale vím, že je to otázka času, než si ucho zvykne a bude se to zlepšovat.
Umožnila ti bilaterální implantace některé činnosti, které s jedním uchem nebyly možné?
Rozhodně. Třeba v orientaci, ze kterého směru zvuky přicházejí. Celý život jsem se musela orientovat i zrakem, protože jsem nedokázala rozlišit, odkud zvuky přicházejí, abych se ujistila, jak daleko zvuk ode mě je a zda je to opravdu to, co slyším. Když jsem šla po ulici a slyšela jsem, že jede auto, musela jsem se ujistit zrakem, ze kterého směru přijíždí, abych se vyhnula střetu. Nyní, když jdu po ulici a slyším zvuk auta, jsem schopna zaregistrovat jen sluchem, jestli auto přijíždí odzadu nebo zepředu. To bylo pro mě velmi příjemné zjištění. Zvlášť, když jsem zjistila, že ho slyším i z větší dálky než jen s jedním implantátem.
Nacházíme se v náročné době, kdy mnoho z nás pracuje z domova a sociální kontakt je omezen na minimum. Co pro tebe znamená možnost využívat technologii kochleárních systémů v porovnání s tím, kdybys neměla kochleární systémy vůbec, nebo stále fungovala s jedním uchem?
Kdybych neměla kochleární systémy vůbec, byla bych hodně ztracená. Využívám je každý den. I když jsem doma a nejsem mezi lidmi, stále něco poslouchám. Audioknihy, hudbu, to se dá poslouchat třeba i při úklidu a je to velmi příjemné. Když si pustím nějaký film, jsem schopná rozumět všemu i bez titulků, když si zvuk připojím přes TV Streamer. Telefonování, to mám raději klasicky přes sluchátko, ale pokud je to delší hovor a potřebuji volné ruce, tak Phone clip je fantastická pomůcka. Online schůzky s více lidmi přes TV Streamer jsou bez problémů. Ano, využívala jsem to i s jedním uchem, ale se dvěma je to prostě lepší!! A co bych si s jedním uchem rozhodně nemohla vyzkoušet, tak to je stereo.
Je něco, co bys vzkázala ostatním jednostranně implantovaným uživatelům, kteří váhají s implantací druhé strany?
Co bych jim mohla vzkázat? Rozhodně jedno – jděte do toho, stojí to za to. Ano, bude to práce. Ano, budou to nervy. Ano, nemusí to přinést výsledky dokonalého slyšení. ALE stojí to za to.
Spoustu let jsem byla zastáncem jednostranného slyšení, byla jsem na něj zvyklá a měla jsem pocit, že s jedním uchem slyším skvěle. Ano, ano, je pravda, že pořád lepší je slyšet s jedním uchem než vůbec, ale pokud je možnost mít i druhou implantaci, tak do toho rozhodně stojí jít. Člověk se bojí, jestli to vůbec má smysl, je to celkem logická úvaha, ale dokud to nezkusíte, tak to nezjistíte. Také jsem přemýšlela nad tím, jestli to vůbec po tolika letech má smysl a jestli vůbec něco uslyším. Když jsem si v sobě tyto věci srovnala, došla jsem k velmi jednoduchému výsledku, pokud to nevyzkouším, tak nemám šanci to zjistit.
Byla jsem si moc dobře vědoma toho, že můžu zjistit, že to nebude fungovat, a bála jsem se. Když jsem se již rozhodla, tak jsem do toho šla bez očekávání zázraků a teď je pro mě každý den dalším zázrakem. Je přede mnou ještě pořád hodně práce, ale krásné, protože každý den je pro mě dnem plným zvuků, které jsou intenzivnější než s jedním uchem. Nebojte se, máte kolem sebe spoustu lidí, kteří vám na té cestě pomůžou. Tak, jako pomohli mně a pořád pomáhají.
Zřeknutí se odpovědnosti:
Vyjádřené názory jsou osobními názory jednotlivců. Chcete-li zjistit, zda jste možným kandidátem technologie společnosti Cochlear, obraťte se na svého lékaře.
