Ménierova nemoc spolu s infekcí způsobily, že Rob Beenders ztratil nejen sluch, ale i smysl pro rovnováhu. Jeho KI mu umožňuje znovu slyšet, ale bez něj by nemohl znovu získat ani svou fyzickou zdatnost. Rob, který nyní pracuje pro společnost Cochlear v Belgii, nám vypráví, jak mu kombinace KI a běhu pomohla se zotavením.
Běhal jsem od svých 25 let a před ztrátou sluchu jsem každý týden pravidelně naběhal 40–50 km. V roce 2016 jsem s opravdovou pýchou dokončil svůj třetí maraton a už jsem se chystal na čtvrtý. Jenže přišla Ménierova nemoc spolu s infekcí, ukradla mi můj sluch a také můj smysl pro rovnováhu.
Jak vám řekne kdokoli, kdo trpí Ménierovou nemocí, ztráta rovnováhy je stejně oslabující jako ztráta sluchu. Není nadsázkou říci, že jsem sotva dokázal dát jednu nohu před druhou. Přidejte k tomu izolaci v podobě ztráty sluchu a není divu, že se mnoho lidí rozhodne zůstat v bezpečí čtyř stěn. Ale to pro mě nikdy nebyla možnost. Běh je pro mě terapeutický a je obzvlášť dobrý pro mé duševní zdraví.
S KI jsem se mohl vrátit zpět k běhání
To, že jsem v roce 2018 získal systém Cochlear™ Nucleus® 7, znamenalo, že jsem dokázal znovu slyšet svět kolem sebe a že se cítím dost bezpečně, abych se začal vracet k běhání. Přesto jsem musel pracovat na své rovnováze. Nejprve mě obyčejná chůze stála celou mou duševní energii. Musel jsem překonat svůj strach ze zakopnutí nebo pádu, abych mohl běhat. Ale pokaždé, když jsem to udělal, i když to bylo vyčerpávající, cítil jsem se v důsledku toho silnější a sebevědomější.
V některých ohledech fungoval můj běh jako rehabilitace pro KI, když musíme pro zlepšení svého sluchu poslouchat věci, které nejsou snadné. Chůze, a pak nakonec běhání, bylo obtížné s mým zhoršeným smyslem pro rovnováhu. Ale přesně to jsem udělat musel, abych rovnováhu znovu získal. Jakmile jsem si to uvědomil, přišla vzestupná spirála.
Od získání mého KI to trvalo asi 4–5 měsíců, než jsem dokázal znovu uběhnout dlouhé vzdálenosti. Baví mě běhat sám, ale občas si zaběhám se svým manželem nebo se svým bratrem dvojčetem. Líbí se mi, že můžeme snadno vést konverzaci a slyším je zřetelně. Abych byl upřímný, většinou zapomínám, že používám KI.
Překonání sebe sama (a výzva i pro další lidi!)
Doufal jsem, že v říjnu tohoto roku dosáhnu svých ambicí v podobě čtvrtého maratonu. To byla osobní výzva, na kterou jsem se těšil. Tato událost byla bohužel zrušena, ale našel jsem alternativu. Soutěžím na běžecké aplikaci Strava se dvěma kolegy ze společnosti Cochlear. Vyzýváme jeden druhého k tomu, aby běžel rychleji nebo dále, a mohu vám říci, že je to docela soutěživé! Rád bych na aplikaci Strava založil mezinárodní skupinu s více mými kolegy z celého světa.
Někteří lidé rádi poslouchají při běhání hudbu, ale já dávám přednost zvukům přírody. Ptačí zpěv je relaxační a terapeutický. Také se cítím bezpečněji, když vím, že uslyším provoz a další běžce nebo cyklisty kolem sebe. Určitě jsem si více vědom, jak je to důležité pro osobní bezpečnost, protože jsem nějakou dobu neslyšel.
Přímé streamování – pochopíte to pouze tehdy, když ho zažijete
Jindy, například když jsem v letadle, je přímé streamování fantastické. Budu poslouchat hudbu nebo sledovat film… a když někomu vysvětluji, že mohu poslouchat přímo v hlavě, pohled na jejich tvář je k nezaplacení. Přímé streamování není něco, co byste mohli dokonale popsat člověku s normálním sluchem nebo někomu, kdo má starší zvukový procesor a streamování nezažil. Je to neuvěřitelně osvobozující. Pokud používáte KI a máte šanci přejít na modernější model Nucleus 7, už jen streamování samo o sobě stojí za to.
Měnící se vnímání
Kdybych mohl mávnout kouzelnou hůlkou, změnil bych způsob, jakým lidé vnímají sluchové implantáty. Nebo bych raději změnil, aby si jich už nevšímali – stejně jako si ve skutečnosti nevšímáme, jaké boty máte na nohou, zda nosíte brýle nebo klobouk zakrývající vaši pleš.
Neříkáte „nemohu běhat, protože nosím brýle“ nebo „nemohu jít lézt na skály, protože jsem plešatý“. Stejně byste se neměli cítit omezeni používáním KI. Kondice je tak důležitá a vy opravdu můžete pokračovat ve sportu, který máte rádi, dokonce i při používání KI.
Proto ten svůj nezakrývám. Jsem hrdý na to, že jej nosím. Povědomí o tomto řešení je příliš nízké, a to nejen u široké veřejnosti, ale i mezi lidmi se sluchovým postižením. Bohužel se zdá, že i mnozí profesionálové zvažují hlavně čísla a audiogramy a nedokáží úplně ocenit nebo pochopit, co KI znamená pro kvalitu života..
Moje znalosti by mohly pomoci někomu jinému.
Mám pocit, že je mou povinností podělit se o své zkušenosti a znalosti, abych se pokusil pomoci ostatním. Pokud nosím svůj KI viditelně a jiný běžec se mě na něj zeptá, můžu ho poučit. Kdo ví, možná ten člověk jednou také ztratí sluch. Pak doufám, že si na mě vzpomene a ponechá si po ruce své běžecké boty, aby se jednoho dne vrátil ven a běhal se svým vlastním KI.
